OventilOventil, bio. (fsv ovantil) foroven; 2 Msb 2832 (ÆB, ovf. II. 279 a21); 5 Msb 56 (ovf. V. 745 a53; 1550: offuen); Etym 1268 (ɔ: llll 2, u. summatim); AB II. 232 (ovf. III. 386 b53, jf ovf. V. 315 a5).se i sammenhæng Vis mere +